Zmije písečná               (parodie na píseň Pampelišky)

Nora svírá zmiji písečnou

v době lásky, než se ledy hnou.

Její klikatá čára zmijáka k hrátkám zve,

herpetolog slintá, jak na cestě do ráje.

Zmiják vidí, že jiné cesty není,

než zahřešit v chvilce lásky opojení.

Zmijátka pak na jaře se vylíhnou

a budou čumět, jak pampelišky zlaté jsou.

Čarovné je bláto na horách.

V kanadách když přejdeš rodný práh.

Úsměv tvé squaw rozplyne se jako dým

a stojíš vstříc dvěma hlavním kouřícím.

Tichá píseň nese se krajem

ostrých dívek s Coltů půvabem.

Hošík můj zdědil hůl a tornu toulavou

v claimu to vyměnil za rumu láhev placatou.

Kouzelná jsou jara, však to znáš,

na svůj hnůj když mrvu nakydáš.

Vůkol vůně vesnici táhne vstříc

a náš hnůj, ten cejtit je nejvíc.